Rodinná kronika malíře Josefa Hodka

Jedním z nejcennějších osobních fondů uložených v Archivu města Plzně je pozůstalost plzeňského malíře, grafika, ilustrátora a pedagoga Josefa Hodka (* 12. června 1888 v Hořehledech; † 14. října 1973 v Plzni).

J. Hodek vystudoval plzeňský učitelský ústav a jako pedagog následně také působil; zprvu na Moravském Slovácku a později na jižním Plzeňsku (v Číčově a Spáleném Poříčí). Po první světové válce, kterou strávil na italské frontě, učil v Křimicích a Plzni. Už během svého působení na Moravě však o prázdninách docházel do pražských ateliérů Josefa Váchala a Alessandra de Pian a zároveň navštěvoval soukromou malířskou školu Karla Reisnera. Po předčasném odchodu do penze v prosinci 1943 se věnoval už pouze výtvarnému umění.

Během svého života byl činný ve Spolku výtvarníků plzeňských a pak především ve Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni. Vedle své činnosti výtvarné byl J. Hodek také editorem bibliofilských tisků a organizátorem uměleckého života v Plzni. Za své zásluhy o kulturní život města byl 24. května 1965 jmenován čestným občanem města Plzně.

Rukopisnou kroniku, kterou dnes představujeme, vedl J. Hodek po dobu celých 50 let (1921-1971). Jedná se o pozoruhodný pramen, a to nejenom pro svoji vysokou uměleckou hodnotu. Podobá se vzácným svazkům, kterými proslul jeho učitel Josef Váchal. Vázaná v kůži, psaná perem na ručním papíře a bohatě ilustrovaná obsahuje vedle vzpomínkových záznamů také úryvky z literatury a básně. Kromě osobních či rodinných událostí zde autor zevrubně popisuje kulturní život Plzně, výstavy, kterých se účastnil, nebo poměry ve výtvarných spolcích. Na stránkách kroniky vystupuje celá plejáda výtvarníků, ale i dalších umělců a intelektuálů, s nimiž se její autor přátelil: mj. Bohumil Krs, Alois Moravec, Miloslav Nohejl, Bohumil Polan, Josef Váchal ad. Vše je rámováno historickými událostmi, jichž byl autor během svého života svědkem. Kronika není foliována – tloušťka svazku je 8,5 cm. Součástí Hodkova osobního fondu, jehož rozsah je 2,21 bm, se stala na konci roku 2011, kdy ji archiv získal od rodiny Hodkových dědiců.


Rukopisná kronika Josefa Hodka Všecko a snad přec jen nic. Básně veršem i prosa. Kresby a rytiny. Započato s pomocí boha i ďábla v Křimicích. MCMXXI.

V kovové krabici, vyrobené přímo k tomuto účelu významným plzeňským kovotepcem a cizelérem Emanuelem Velebilem, byla kronika spolu s Hodkovým armádním revolverem od května 1942 do května 1945 zakopána v lese u Hořehled.


Autoportrét J. Hodka z roku 1921 (Všecko a snad přec jen nic…)


 „Prázdniny 1930“ (Všecko a snad přec jen nic…). Ilustrace uvádějící kapitolu Prázdniny 1930 představuje Hodkovo časté a oblíbené téma odpočívající ženy.