Obraz Fridolína Macháčka jako vězně koncentračního tábora Flossenbürg od Oty Matouška

Fridolín Macháček (20. března 1884 – 29. března 1954) byl nejen vynikajícím muzejníkem a archivářem v jedné osobě, ale také nepřehlédnutelnou osobností plzeňského kulturního života. Po ukončení studií působil v letech 1907–1941 jako tajemník Městského historického muzea v Plzni a měl na starosti také městský archiv, který byl od roku 1879 jeho součástí.

Macháček se zasloužil o zpřístupnění muzejní sbírky veřejnosti a k otevření dne 3. července 1913 napsal velmi kvalitního průvodce. Za jeho působení počet exponátů muzejních sbírek vzrostl desateronásobně, vznikala nová oddělení, např. historicko-archeologické, přírodovědné či botanické a zoologické, založen byl fotografický a stavební archiv. Vedle rozvoje muzea a archivu vybudoval také vědeckou knihovnu, ke které v roce 1912 přidružil Okresní studijní knihovnu Čiperovu a sám ji vedl až do roku 1921.

Zvláštní péči a odbornou erudici věnoval především městskému archivu, v srpnu 1919 obdržel od městské rady titul městského archiváře. Věnoval se záchraně archiválií z celého regionu. Musel řešit i zcela nové problémy s konzervací archiválií, zejména roku 1908 po nálezu velmi zničené předtereziánské městské registratury, zazděné ve stropě plzeňské radnice. V prosinci 1930 předložil návrh nového organizačního řádu městské radě, který byl 9. března 1931 schválen. Realizovat jeho vizi vzniku archivu jako samostatného úřadu se podařilo až v roce 1948 jeho nástupci PhDr. Miloslavu Bělohlávkovi. Fridolín Macháček zemřel v Plzni po krátké nemoci, brzy po svých sedmdesátinách, na komplikace při zápalu plic a kvůli oslabenému srdci.

Příběh obrazu vězně koncentračního tábora Flossenbürg

Macháček byl přímý a statečný člověk, o čemž vypovídají jeho spolupracovníci, přátelé i spoluvězňové. V roce 1941 byl za svou odbojovou činnost předčasně penzionován a v lednu 1944 zatčen, uvězněn na plzeňském gestapu, vyslýchán a poté krátce internován v Terezíně. Od 15. června 1944 „pobýval“ v koncentračním táboře Flossenbürg. V dubnu 1945 přežil pochod smrti a vrátil se do milované Plzně k rodině. Hned na podzim téhož roku se vypravil zpět do Flossenbürgu. Shromáždil své zápisky, vzpomínky i další dokumentaci spoluvězňů, které posloužily jako základ pro knihu, která byla vydána již v roce 1946 pod názvem Plzeň – Terezín – Flossenbürg s autentickou grafikou (včetně obálky knihy) Oty Matouška, malíře, grafika a spoluvězně, jenž namaloval také Macháčka jako vězně. Tuto kresbu v roce 2011 daroval Archivu města Plzně jeho vnuk Ing. Jiří Povolný, který žije ve Zlíně. Macháčkův osobní fond čítá padesát kartonů.

V roce 2017 se jeho odkazu ujal Památník koncentračního tábora Flossenbürg, který vydal v komentovaném německém vydání Macháčkovu knihu Pilsen – Theresienstadt – Flossenbürg. Na její obálku použil Macháčkovu fotografii z podzimu 1946 od fotografa Mirko Křena. Od 19. listopadu 2021 do 20. února 2022 jeho osudy (mezi dalšími statečnými osobnostmi, např. také malíře O. Matouška) přiblížila putovní výstava Památníku KT Flossenbürg Dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák! Československé osudy ve 20. století, která byla instalována ve spolupráci s Národním muzeem Praha v Národním památníku na Vítkově.

Odkazy:
Jitka JANEČKOVÁ: Mráz kopřivu nepálí. Život a dílo Fridolína Macháčka a Václava Vojtíška ve vzájemné korespondenci z let 1905–1954, Praha – Plzeň 2014.
Představení knihy Plzeň – Terezín – Flossenbürg Fridolína Macháčka, 19. prosince 2017
Výstava Dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák! Československé osudy ve 20. století


Fridolín Macháček – vězeň koncentračního tábora Flossenbürg na portrétu Oty Matouška, duben 1945


Jediná dochovaná dopisnice manželky F. Macháčka do Flössenbürgu, 18. března 1945


Obálka knihy F. Macháčka se vzpomínkami na koncentrační tábor Flossenbürg (kresba Oty Matouška)