Kniha zázraků Plzeňské madony. Mariánský kult v barokní Plzni

Kniha zázraků Plzeňské madony. Mariánský kult v barokní Plzni

Miracula Magnae Dei Matris Mariae, quae Plsnae, urbe regia, semper catholica, s. sedi apostolicae Romanae, caesaribus regibusque suis semper fida in ecclesia archidiaconali s. Bartholomaeo sacra quotidiana pietate in statua sua mirabili colitur. Annotavit Joannes Alexius Czapek, archidiaconus praefatae urbis anno 1672.
(Zázraky Velké Matky Boží Marie, která v Plzni, městě královském, vždy katolickém, svaté Stolici apoštolské římské, císařům a králům svým vždy věrném, v kostele arciděkanském sv. Bartoloměje svatou každodenní zbožností v soše své podivuhodné uctívána jest. Zaznamenal Jan Alexius Čapek, arciděkan řečeného města, roku 1672.)

Rukopis plzeňského arciděkana Jana Alexia Čapka (* 1640 ve Vysokém Mýtě; † 1695 ve Staré Boleslavi) patří do žánru tzv. barokních knih zázraků. Tyto knihy vyrůstají ze středověké tradice zpráv o zázracích světců, zaznamenávaných v legendách a životopisech. Postupně vznikaly soupisy zázraků jednotlivých poutních míst, které pořizovali na základě výpovědí prosebníků duchovní správci poutních kostelů. Po vzniku knihtisku se podobné soupisy vydávaly i tiskem a zprávy o zázracích tvořily obvyklou, a nikoli nevýznamnou, součást literatury věnované poutním lokalitám. Výčet zázraků, spojených s určitým poutním místem, měl zvýšit jeho atraktivitu a v případě masmediálního šíření knihtiskem fungoval jako svého druhu reklama.

Jan Alexius Čapek založil Miracula Magnae Dei Matris Mariae krátce po svém nástupu na post plzeňského arciděkana (v Plzni činný od 13. prosince 1671 do 3. května 1682) a intenzivně do něj shromažďoval svědectví o zázracích spojených s gotickou sochou Plzeňské madony. Jejich sběr ovšem začal již krátce před Čapkovým nástupem do Plzně a jeho iniciátorem byl pravděpodobně plzeňský rodák a historik, jezuita Jan Bartoloměj Tanner (* 1623 v Plzni; † 1694 v Praze), blízký spolupracovník Bohuslava Balbína. Jan Alexius Čapek se s Tannerem osobně poznal během svých studií, kdy byl jeho žákem. Pokyn založit při plzeňské soše knihu zázraků vzešel pravděpodobně právě od Tannera.

Rukopis Miracula položil základy barokního mariánského kultu Plzeňské Thaumaturgy. V rámci jeho budování inicioval v roce 1680 Jan Alexius Čapek také stavbu morového sloupu s replikou Plzeňské madony.

Plzeňská madona vděčí vlastně za svou zázračnost právě zmíněné dvojici duchovních, tedy Janu Bartoloměji Tannerovi a Janu Alexiovi Čapkovi. Jimi založená kniha zázraků je dnes uložena v Archivu města Plzně.

Barokní rukopis s náležitě barokním názvem: Miracula Magnae Dei Matris Mariae, quae Plsnae, urbe regia, semper catholica, s. sedi apostolicae Romanae, caesaribus regibusque suis semper fida in ecclesia archidiaconali s. Bartholomaeo sacra quotidiana pietate in statua sua mirabili colitur. Annotavit Joannes Alexius Czapek, archidiaconus praefatae urbis anno 1672. (Zázraky Velké Matky Boží Marie, která v Plzni, městě královském, vždy katolickém, svaté Stolici apoštolské římské, císařům a králům svým vždy věrném, v kostele arciděkanském sv. Bartoloměje svatou každodenní zbožností v soše své podivuhodné uctívána jest. Zaznamenal Jan Alexius Čapek, arciděkan řečeného města, roku 1672.)
1672–1743, Plzeň, papír, 69 ppag. (+146 ff. prázdných), 19,5 x 15,5 cm, vazba dobová lepenková potažená hnědou usní s páskovým slepotiskem, utržené tkalouny na vázání



Doklady o zázračnosti sochy P. Marie z let 1671–1739
Do knihy zázraků Plzeňské madony byla opisována písemná svědectví o zázracích, připisovaných gotické soše Madony v kostele sv. Bartoloměje. V plzeňském městském archivu jsou dnes uložena akta z let 1671–1739. Většina z nich byla do knihy zázraků přepsána přímo Janem Alexiem Čapkem (plzeňským arciděkanem 1671–1682; knihu zázraků vedl v letech 1672–1680; z let po jeho odchodu z Plzně pochází pouze dvojí „zázračná akta“, a to z let 1717 a 1739).


Protokol o akvizici knihy zázraků Archivem města Plzně
Původně byl rukopis Miracula součástí arciděkanského archivu, kde ho před rokem 1908 ještě studoval Antonín Podlaha, vynikající český kunsthistorik církevních památek. Následovně došlo ke zcizení, k roku 1936 označil další historik umění Jindřich Čadík rukopis za nezvěstný a „marně po něm pátral“. V listopadu 1966 pak vzácnou barokní knihu šťastnou náhodou právě Čadík objevil u plzeňského obchodníka se starožitnostmi Jana Juliše v Jablonského ul. (přesněji řečeno byl požádán o překlad tohoto latinsky psaného rukopisu) a upozornil na něj plzeňský městský archiv, který dne 19. prosince 1966 rukopis za 500 Kčs odkoupil.