Historie archivu

Dolů

Historie městského archivu v Plzni je od počátků spojena s městskou správou a jeho vývoj můžeme rozdělit celkem na čtyři období.

V období nejstarším byl archiv pečlivě opatrován, neboť byl zárukou různých městských práv (časově lze toto období vymezit dobou od založení města až do konce 18., respektive počátku 19. století). Péče o archiv byla svěřována radním písařům, mezi nimiž byla řada vzdělaných mužů (např. M. Šimon Plachý z Třebnice a Václav Rudolfi z Treuenfelsu). Pro sepsání historie Plzně využil městský archiv díky pomoci kancelisty Jana Vodičky také jezuita a vlastenec Jan Tanner, pravnuk Šimona Plachého.

V nastávajícím období úpadku (počátek 19. století až do založení Městského historického muzea v Plzni v roce 1879) došlo k největším ztrátám: předmagistrátní registratura byla kolem roku 1841 použita jako výplň stropu při přestavbě radnice a v roce 1908 při rekonstrukci nalezena; do sběru dána registratura z let 1801 - 1829. Listiny zachránil první novověký městský archivář Martin Hruška (za tyto zásluhy byl jím jmenován 4. června 1869). Ze zájmu o historii města sepsal Hruška Kroniku královského krajského města Plzně (tiskem vyšla až po jeho smrti v roce 1883), ve které soustředil chronologicky a bez dalšího hodnocení události od prvních zpráv o Staré Plzni z roku 775 až do současnosti (pro starší období jsou jeho zprávy značně nekritické, ale pro 19. století jsou velmi cenné, neboť částečně nahrazují mezery v archivním materiálu). Další archiválie (zejména městské knihy) koupil za 800 zlatých plzeňský vlastenec Ignác Schiebl a uložil ve svém bytě. Sbírku prohlédl František Palacký a vyslal svého pomocníka, prvního pražského městského archiváře K. J. Erbena, aby pomohl písemnosti roztřídit. Později je opět, za příznivějších časů v roce 1871, prodal městu zpět.

V období spojení archivu s Městským historickým muzeem (1879-1948) v čele archivu stojí dvě vynikající osobnosti: prof. Josef Strnad v letech 1879–1907 (v archivu však pracoval dále až do své smrti v roce 1930 jako externista) a PhDr. Fridolín Macháček v letech 1907–1941. Strnad pečlivě uspořádal všechny pergamenové listiny a listy, inventarizoval také rukopisné fondy a sbírky, čímž se archiv stal vzorně vedeným muzejním oddělením s podrobnými inventáři. Mezi nejvýznamnější Strnadovy práce patří vydání Pamětí plzeňských M. Šimona Plachého z Třebnice roku 1883 a dvoudílného „plzeňského diplomatáře“ pod názvem „Listář král. Města Plzně a druhdy poddaných osad“ (I. díl zahrnuje listinný materiál z let 1300–1450 a vyšel v roce 1891; II. díl z let 1451–1526 byl vydán roku 1901). Městský archiv se v této době stále rozšiřoval o zajímavé přírůstky archiválií, např. v roce 1908 byla nalezena v zoufalém stavu při rekonstrukci plzeňské radnice předmagistrátní městská registratura (jak již bylo zmíněno, byla použita jako výplň stropu při přestavbě radnice po roce 1841). Tato „stará registratura“, v literatuře známá jako „nález“ je dodnes uložená ve 150 kartonech. Byla zachráněna díky včasné konzervaci zaponem a zpřístupněna pomocí lístkového katalogu. V září 1925 se archiv dále rozrostl, když byl městem potvrzen protokol o předání zbývajících 54 pozemkových (městských) knih smluv, trhových, kupních, předměstských, dlužních a stavebních protokolů od 18. do poloviny 19. století od plzeňského krajského soudu a uložen zde jako depozitum. Mezi nejvýznamnější získané neúřední fondy patří pozůstalost Josefa Kajetána Tyla, včetně jeho rukopisu hry Fidlovačka s textem české národní hymny, který byl 16. listopadu 1977 prohlášen kulturní památkou.

Už tehdy začal být velký problém s nedostatkem místa pro archiv v místnostech v muzeu vyčleněných. V roce 1931 se F. Macháčkovi podařilo dosáhnout u městské rady usnesení o zřízení městského archivu jako samostatného úřadu, avšak ve skutečnosti zůstal stále součástí muzea (až do roku 1948). Je třeba si uvědomit, že v této době archiv působil také jako záchranný depozitář pro celý region a díky F. Macháčkovi, který působil jako konzervátor památek, se podařilo zachránit mnoho archiválií (např. některé části patrimoniálních registratur) též na základě subvenční podpory prvorepublikového Ministerstva školství a národní osvěty.

Macháček založil Sborník městského historického musea v Plzni, který redigoval spolu s Cyrilem Purkyněm i Josefem Strnadem a jehož první ročník vyšel v roce 1909, poté s přestávkou ve válečných letech 1914-1918 vycházel až do roku 1926. Byl to čin skutečně průkopnický, neboť kromě „Sborníku příspěvků k dějinám hlavního města Prahy“, vydávaného pražskou obcí a prací městského archivu od roku 1907 (za redakce Jaromíra Čelakovského, Josefa Teigeho a Václava Vojtíška), v tomto období nevycházel žádný jiný odborný regionální sborník. Macháček zanechal v archivu rozsáhlé dílo, především jako základ pro místopis a rodopis města rozepsáním starších městských knih soudnictví nesporného, včetně rozsáhlých výpisů z dalších archivních pramenů, ve kterých Macháček navázal na Strnada. V archivu tehdy pracovalo ještě několik dalších externistů (Adolf Zeman v letech 1930–1961 katalogizoval starou městskou registraturu, Vladislav Holeček od roku 1929 zase osobní fondy).

V době okupace byl archiv ohrožen válečnými událostmi, proto byly od roku 1942 nejvzácnější archiválie stěhovány do zámku v Manětíně. Macháček byl v roce 1941 penzionován, v lednu 1944 zatčen gestapem a uvězněn v koncentračním táboře (krátce v Terezíně a pak až do konce války ve Flossenbürgu, když potom přežil pochod smrti). Skartaci v archivu (zejména samosprávných fondů) barbarsky prováděl ing. Jiří de Vry a dr. Prochno, nacisty dosazený vedoucí Archivu země České. Po osvobození se opět uvažovalo o osamostatnění archivu, ale z personálních důvodů (F. Macháček se již do vedení archivu nevrátil, ale pracoval zde jako externista až do své smrti v březnu 1954) se realizovalo až v roce 1948, kdy se archiv stal součástí národního výboru.

Martin Hruška (1869-1871)Josef Strnad (1879-1907)Fridolín Macháček (1907-1948)
Martin Hruška (1869-1871)Josef Strnad (1879-1907)Fridolín Macháček (1907-1948)


Poslední etapa, od zřízení archivu jako organizační součásti Národního výboru města Plzně (dále NVmP) do současnosti, byla zahájena oddělením archivu od muzea od 1. července 1948 a spojena s nástupem PhDr. Miloslava Bělohlávka. Archiv města Plzně se stal organizační součástí NVmP (RNV, ONV, MNV statutárního města Plzně, ÚNV, JNV, MěNV), po roce 1990 jako odbor Úřadu města Plzně, nyní Magistrátu města Plzně. Za Bělohlávkova působení se archiv rozvinul v moderní instituci. Pod jeho vedením začal vycházet historický sborník Minulostí západočeského kraje (dále MZK), v letech 1958–1960 pod názvem Minulostí Plzně a Plzeňska. Bělohlávek také vedl autorský kolektiv, který připravil první díl Dějin Plzně, vydaný v roce 1965 (autorsky se podílel ještě na dílu druhém, vyšlém roku 1967). Od roku 1969 zahájil cykly přednášek pro veřejnost a tato tradice trvá dodnes.

Za Bělohlávkovy éry se archiv třikrát stěhoval: poprvé, počátkem roku 1948,  z budovy muzea do tří místností v budově bývalého gymnázia (dnes vědecké knihovny) v ulici Bedřicha Smetany 14, podruhé v dubnu 1954 do přízemí empírové budovy v sadech 5. května 61 a do třetice, v roce 1961, když se po rekonstrukci podařilo získat budovu ve Veleslavínově 19 (bývalou policejní budovu s vězením), kde archiv sídlí dodnes. V tomto období, když byl dočasně zažehnán problém s místem pro ukládání archiválií, dostaly se do archivu kmenové fondy (stará městská registratura 1830–1945, z plzeňského státního archivu okresní úřad a okresní soud), přejímány byly fondy obcí připojených k Plzni, spolkové archivy, archiválie plzeňských škol a podniků, ale i další osobní fondy.

Po odchodu dr. Bělohlávka do důchodu se městským archivářem od 1. května 1984 stal PhDr. ing. Ivan Martinovský, který od roku 1985 převzal též redakci MZK. Za jeho dvacetiletého redaktorského působení (do roku 2005) se obsah sborníku MZK rozšířil o recenze a příspěvky s tématy i nadregionálními, tím se stal periodikem ještě více celostátně uznávaným. Z jeho popudu archiv zahájil od března 1984 čtyřletý cyklus Hudba z archivu. Do března 1988 se uskutečnilo celkem dvanáct tematicky zaměřených večerů, při kterých interpretovali různé skladby (mimo jiné dnes již zapomenutých plzeňských autorů a také s využitím archivních pramenů) studenti, profesoři plzeňské konzervatoře a členové Divadla J. K. Tyla, které průvodním slovem uváděli Vlasta Bokůvková, Jitka Chaloupková, Aleš Březina, Martin Horyna a Zuzana Zatloukalová. Archiv se díky působení I. Martinovského zapojil do spolupořádání mezioborových sympozií k českému 19. století, které se v Plzni konají od roku 1981 v rámci Smetanovských dnů (v letech 1981–1984 Smetanova festivalu). Právě na něm ležela v letech 1988 a 1989 další existence těchto jednání a v roce 1992 vlastní organizací konání sympozia zachránil; v letech 1985–1998 byly v MZK 21–33 uveřejňovány podrobné zprávy různých autorů o průběhu sympozií a také úvody hodnotící různé ročníky konferencí. I. Martinovský též pokračoval v organizování tematických cyklů přednášek pro veřejnost, na které zval přední české historiky, kteří posluchače seznamovali s nejnovějšími vědeckými poznatky historického bádání.

V tomto období se začal projevovat akutní nedostatek úložného prostoru, archiv musel začít využívat odloučené depozitáře jako dočasná provizoria. Budova za jeho působení doznala četných stavebních úprav (v přízemí vybudovány další kanceláře, WC, kuchyňka a sprcha, zřízen nákladní výtah), které byly ukončeny až v roce 2000 zesílením stropů a podlah v části budovy (v křídle do Veleslavínovy ul.). I. Martinovský opakovaně upozorňoval na potřebu výstavby nebo rekonstrukce účelové budovy pro archiv, jejíž plány vznikly již v roce 1988. Užitečnost archivu pro město i veřejnost byla prověřena zejména v období po roce 1989 při vyřizování tisíců žádostí o doklady k restitucím a soudním rehabilitacím.

PhDr. Jaroslav Douša vedl archiv od 1. července 1997 do 30. června 2012, kdy odešel do důchodu. V této době dr. Martinovský již jako emeritní městský archivář stál u zrodu myšlenky, v čele autorského kolektivu a následné realizace užitečného encyklopedického přehledu Dějiny Plzně v datech od prvních stop osídlení až po současnosti, který vyšel v  roce 2004 . J. Douša pokračoval ve všech výše uvedených aktivitách (v organizaci přednášek i spolupořádání smetanovského sympozia, v letech 2006-2012 vedl redakční radu MZK) a věnoval se také výkladům pro různé exkurze (převážně z plzeňských středních a vysokých škol či dalších zájmových skupin). Od 1. července 2012 převzal vedení archivu Mgr. Adam Skála.

Miloslav Bělohlávek (1948-1984)Ivan Martinovský (1984-1997)Jaroslav Douša (1997-2012)
Miloslav Bělohlávek (1948-1984)Ivan Martinovský (1984-1997)Jaroslav Douša (1997-2012)

Od 1. ledna 2005 je Archiv města Plzně podle nového archivního zákona zařazen mezi nestátní archivy územních samosprávných celků. Ve změněné legislativní situaci (do konce roku 2004 platila územní působnost AMP pro všechny původce soukromoprávní i veřejnoprávní v okrese Plzeň-město; nyní je zúžena na město, městské obvody a jím zřizované organizace) bylo nutné kromě změn v činnosti řešit otázky spojené s akreditací archivu. Vzhledem k nevyhovujícím stavebně technickým podmínkám budovy nebyla dosud udělena. Jediným řešením se jeví rekonstrukce části objektu na Světovaru pro AMP, která by měla být realizována do konce roku 2014, kdy také vyprší termín pro udělení akreditace.

V rámci propagace zorganizoval kolektiv pracovníků dvě výstavy (první, menšího rozsahu se uskutečnila ve dnech 10. ledna až 26. března 2009 v 1. patře plzeňské radnice; druhá, rozsáhlejší od 4. do 29. ledna 2010 v mázhauzu radnice, připomněla již 140. výročí existence archivu) a 9. června 2009 se archiv poprvé připojil k Mezinárodnímu dni archivů uspořádáním Dne otevřených dveří pro veřejnost (o dva roky později se opět opakoval a zdá se, že se z této akce stane každoroční tradice). Prezentována tak byla v kostce jak různorodost archivního materiálu, tak každodenní práce archivářů. Archivní pracoviště si tehdy prohlédlo 234 a 177 návštěvníků. Nejen tyto události přilákaly do archivní studovny nové zájemce o historii Plzně (v letech 2005–2011 v archivu pracovalo průměrně 263 badatelů, kteří uskutečnili 1 287 badatelských návštěv).

Text připravila Jitka Janečková

Nahoru

Autor: Jitka Janečková
 

Aktuality

Vzácné archiválie Archivu města Plzně prohlášeny za archivní kulturní památky

Dne 14. července 2017 rozhodlo Ministerstvo vnitra ČR o prohlášení nejcennějších archiválií z fondů…

Nový ročník sborníku Minulostí západočeského kraje v prodeji

V Archivu města Plzně je již v prodeji je nové číslo sborníku Minulostí západočeského kraje 50, pro…

 
© 2017 Magistrát města Plzně   |   nám. Republiky 1, 306 32 Plzeň   |   Tel: +420 378 032 600   |   archiv@plzen.eu
Znak města Plzně

Vytisknout   |   Nahoru Město Plzeň|   Prohlášení o přístupnosti   |   Právní ujednání   |   Správa serveru