Historie archivu

Historie městského archivu v Plzni je od počátků spojena s městskou správou a jeho vývoj můžeme rozdělit celkem na čtyři období:

V období nejstarším (od založení města až do počátku 19. století) byl archiv pečlivě opatrován, neboť např. listiny zde uložené byly zárukou různých městských práv. Péče o archiv byla svěřována radním písařům (např. M. Šimon Plachý z Třebnice a Václav Rudolfi z Treuenfelsu).

V období úpadku (počátek 19. století až do založení Městského historického muzea v Plzni v roce 1879) došlo k největším ztrátám: předmagistrátní registratura byla kolem roku 1841 použita jako výplň stropu při přestavbě radnice, zničeny dále byly městské spisy z let 1801–1829. Listiny zachránil první novověký městský archivář Martin Hruška (za tyto zásluhy byl jím jmenován 4. června 1869), který také sepsal Kroniku královského krajského města Plzně (tiskem vyšla až po jeho smrti v roce 1883), ve které soustředil chronologicky a bez dalšího hodnocení události od prvních zpráv o Staré Plzni z roku 775 až do současnosti (pro starší období jsou jeho zprávy značně nekritické, ale pro 19. století jsou velmi cenné, neboť částečně nahrazují mezery v archivním materiálu). Další archiválie (zejména městské knihy) koupil za 800 zlatých plzeňský vlastenec Ignác Schiebl a uložil ve svém bytě. Později je opět, za příznivějších časů v roce 1871, prodal městu zpět.

V období spojení archivu s Městským historickým muzeem (1879–1948) v čele archivu stály dvě vynikající osobnosti: prof. Josef Strnad v letech 1879–1907 a PhDr. Fridolín Macháček v letech 1907–1941. J. Strnad pečlivě uspořádal všechny pergamenové listiny či listy a inventarizoval rukopisné fondy a sbírky. Mezi nejvýznamnější Strnadovy práce patří vydání Pamětí plzeňských M. Šimona Plachého z Třebnice roku 1883 a dvoudílného „plzeňského diplomatáře“ pod názvem Listář král. města Plzně a druhdy poddaných osad. Městský archiv se v této době stále rozšiřoval o cenné archivní přírůstky. Např. v roce 1908 byla při rekonstrukci radnice nalezena značně poničená předmagistrátní městská registratura, která byla později uložena do 150 kartonů. V září 1925 bylo předáno jako depozitum 54 pozemkových (městských) knih smluv, trhových, kupních, předměstských, dlužních a stavebních protokolů od 18. do poloviny 19. století od plzeňského krajského soudu. Mezi nejvýznamnější získané neúřední fondy patří pozůstalost Josefa Kajetána Tyla, včetně jeho rukopisu hry Fidlovačka s textem české národní hymny, který byl 16. listopadu 1977 prohlášen (archivní) kulturní památkou. V roce 1931 se F. Macháčkovi podařilo dosáhnout u městské rady usnesení o zřízení městského archivu jako samostatného úřadu, ale de facto zůstal stále součástí muzea až do roku 1948. Archiv v té době působil také jako záchranný depozitář pro celý region a díky konzervačnímu úsilí F. Macháčka se podařilo zachránit mnoho archiválií, např. některé části patrimoniálních registratur.

F. Macháček založil Sborník městského historického musea v Plzni (vycházel v letech 1909–1926) a zanechal v archivu rozsáhlé dílo, především jako základ pro místopis a rodopis města rozepsáním starších městských knih soudnictví nesporného, včetně rozsáhlých výpisů z dalších archivních pramenů, ve kterých F. Macháček navázal na J. Strnada. V roce 1941 byl penzionován, v lednu 1944 zatčen gestapem a uvězněn v koncentračním táboře Terezín a Flossenbürg. V roce 1942 byly nejvzácnější archiválie přestěhovány do zámku v Manětíně. Ničení v archivu dochovaných dokumentů (zejména samosprávných fondů) barbarsky prováděl ing. Jiří de Vry a dr. Prochno, nacisty dosazený vedoucí Archivu země České. Po osvobození se opět uvažovalo o osamostatnění archivu, ale z personálních důvodů se realizovalo až v roce 1948, kdy se archiv stal součástí národního výboru.

Martin Hruška  (1869–1871)	Josef Strnad (1879–1907)	Fridolín Macháček (1907–1948)

V období samostatné instituce (1948 – dosud) byl Archiv města Plzně k 1. 7. 1948 s nástupem PhDr. Miloslava Bělohlávka zřízen jakožto organizační součást Národního výboru města Plzně, po roce 1990 pak jako odbor Úřadu (později Magistrátu) města Plzně. Za Bělohlávkova působení se archiv rozvinul v moderní instituci. Pod jeho vedením začal vycházet historický sborník Minulostí západočeského kraje, v letech 1958–1960 ovšem pod názvem Minulostí Plzně a Plzeňska. Bělohlávek také vedl autorský kolektiv, který připravil první díl Dějin Plzně, vydaný v roce 1965 (autorsky se podílel ještě na dílu druhém, vyšlém roku 1967). Od roku 1969 zahájil cykly přednášek pro veřejnost, jenž trvají dodnes.

Za Bělohlávkovy éry se archiv třikrát stěhoval: nejprve z budovy muzea do tří místností v budově dnešní vědecké knihovny (1948), poté (1954) do přízemí empírové budovy v sadech 5. května 61 a nakonec (1961) do bývalé policejní budovy s vězením ve Veleslavínově 19, kde archiv sídlí dodnes. V tomto období se do městského archivu dostaly kmenové fondy (stará městská registratura 1830–1945, z plzeňského státního archivu okresní úřad a okresní soud), přejímány byly fondy obcí připojených k Plzni, spolkové archivy, archiválie plzeňských škol a podniků, ale i další osobní fondy.

1. května 1984 se stal městským archivářem PhDr. ing. Ivan Martinovský, který od roku 1985 převzal též redakci sborníku. Za jeho dvacetiletého redaktorského působení se obsah sborníku MZK rozšířil o recenze a příspěvky s tématy i nadregionálními. Z jeho popudu archiv zahájil od března 1984 čtyřletý cyklus Hudba z archivu. Archiv se díky působení I. Martinovského také zapojil do spolupořádání mezioborových sympozií k českému 19. století, které se v Plzni konají od roku 1981 v rámci Smetanovských dnů (v letech 1981–1984 Smetanova festivalu). I. Martinovský též pokračoval v organizování tematických cyklů přednášek pro veřejnost a opakovaně upozorňoval na potřebu výstavby nebo rekonstrukce účelové budovy pro archiv, jejíž plány vznikly již v roce 1988. Užitečnost archivu pro město i veřejnost byla prověřena zejména v období po roce 1989 při vyřizování tisíců žádostí o doklady k restitucím a soudním rehabilitacím.

PhDr. Jaroslav Douša vedl archiv od 1. července 1997 do 30. června 2012, v této době dr. Martinovský jako emeritní městský archivář stál v čele autorského kolektivu encyklopedického přehledu Dějiny Plzně v datech od prvních stop osídlení až po současnosti, který vyšel v roce 2004. J. Douša pokračoval v organizaci přednášek i spolupořádání smetanovského sympozia, v letech 2006–2012 vedl redakční radu sborníku a věnoval se také výkladům pro exkurze převážně z plzeňských středních a vysokých škol. Od 1. července 2012 převzal vedení archivu Mgr. Adam Skála.

Miloslav Bělohlávek (1948–1984)	Ivan Martinovský (1984–1997)	Jaroslav Douša (1997–2012)