Sto let od narození městského archiváře Miloslava Bělohlávka

Sto let od narození městského archiváře Miloslava Bělohlávka

Před sto lety, 8. října 1923,  se v Plzni narodil pozdější plzeňský městský archivář a zároveň nejvýznamnější historik Plzně druhé poloviny 20. století PhDr. Miloslav Bělohlávek. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Státní archivní školy převzal funkci městského archiváře po svém předchůdci Fridolínu Macháčkovi 1. července 1948 a zastával ji až do odchodu do důchodu 30. dubna 1984.

Jeho nástupem do čela městského archivu začala zatím poslední etapa vývoje této instituce. Archiv, od roku 1879 organizačně spojený s Městským historickým museem, byl tehdy oddělen a stal se součástí městského národního výboru a jeho pozdějších nástupců. M. Bělohlávek náročný úkol spojený s vybudováním samostatné instituce zvládl a pod jeho vedením se Archiv města Plzně rozvinul v moderní paměťovou instituci. Nový městský archivář od počátku budoval kvalitní odbornou knihovnu, čítající dnes už bezmála sto tisíc svazků, od roku 1969 pořádal přednáškové cykly z českých dějin, kam zval jako přednášející přední české odborníky, věnoval rovněž pozornost spolupráci se školami, pro něž v archivu zorganizoval desítky exkurzí.

V roce 1958 založil M. Bělohlávek historický sborník Minulostí západočeského kraje (v letech 1958–1960 pod názvem Minulostí Plzně a Plzeňska), který je druhým nejstarším regionálním sborníkem v České republice a Archiv města Plzně jej vydává dodnes. Vedl také autorský kolektiv, který připravil první díl Dějin Plzně, vydaný v roce 1965 (autorsky se podílel ještě na dílu druhém z roku 1967). Jeho bibliografie je samozřejmě mnohem bohatší – zahrnuje okolo jednoho tisíce položek, mezi něž patří odborné i populárně naučné publikace a články, recenze či články v periodickém tisku a časopisech.

Ovšem stejně jako jeho předchůdci (a také nástupci) musel i M. Bělohlávek řešit problém s místem pro ukládání archiválií. Městský archiv po oddělení od muzea nejprve sídlil v budově bývalého gymnázia v ulici Bedřicha Smetany. Budova však byla určena pro vědeckou knihovnu, a proto se archiv v dubnu 1954 přestěhoval do přízemí empírové budovy někdejších lázní v sadech 5. května. Objekt však nakonec získala sousední nemocnice. Po epizodě s adaptací nedalekého bývalého městského pivovaru, který byl ovšem v roce 1958 nakonec zbořen, se Archiv města Plzně v roce 1961 stěhoval znovu, tentokrát do zadního traktu radnice, někdejší věznice a sídla policejního ředitelství, kde sídlí dodnes.

M. Bělohlávek patřil ve své generaci k nejaktivnějším archivářům, s jeho jménem je spojena poválečná zakladatelská éra plzeňského archivnictví. Díky mimořádné píli na poli badatelském se po druhé světové válce stal nejvýznamnějším historikem svého rodného města, jehož práce se v odborných i populárně naučných publikacích dodnes citují. Práce v archivu i studium plzeňské historie pro něho nebyly pouze zaměstnáním, nýbrž smyslem života.